Bylo nebylo jeden týden ve školičce málo dětí. Způsobila to epidemie virózy, která každý rok skolí davy lidí a také i dětí ve školičkách. A tak máme čas na spousty aktivit a také bláznivého focení.
V zimních měsících je jen málo pěkných dnů, kdy nám počasí přeje. Mám moc ráda ty okamžiky, kdy děti spontánně reagují na přítomnost okamžiku. Tak jako na fotce níže. Tohle se nám dospělým už moc nestává. Jsme svázáni všelijakými pravidly a hlavou se mi honí ” Na tohle už jsem stará a připadám si divně, abych tu vyplazovala jazyk a chytala sníh do úst”. A tak se jen usmívám a fotím.
Jsem tady a teď a snažím se ty chvíle dokonale užít. Je to báječný pocit nechat padat ten studený bílý sníh jen tak do úst. 🙂
Leave a Reply