Jsme šachová rodina. Bydlíme v malém městečku Frýdlant nad Ostravicí, které se nachází v Beskydech, pod Lysou horou.
Městečko nemá šachový klub a ani v naší rodině nikdo šachy nijak více nebo významně nehrál. Proto, kdyby mi někdo před 20 lety řekl, že nám šachy změní a ovlivní náš život na dlouhé roky a možná už na pořád, nevěřila bych. Často se mne někdo ptá, jak to u nás všechno začalo…
Klíčovým rozhodnutím před mnoha lety byl nápad, aby naše děti Filip a Naty chodily do šachového kroužku v mateřské školce. No vlastně původně začal kroužek navštěvovat jen Filip, kterému tehdy bylo šest let. Abychom nemusely s Naty jen tak hodinu čekat než Filipovi kroužek skončí, zeptala jsem se učitele, zda můžeme počkat u nich v kroužku. Tak jsme s Natálkou, tehdy čtyřletou, seděly bokem dětí a pozorovaly je s velkým zájmem.
Vnímavý učitel si všiml, že Naty pozorně sedí a poslouchá také, a tak ji přizval k ostatním dětem. Co na tom, že jí byly teprve 4 a byla nejmladší z dětí. A tak se také Naty zapojila, ač neplánovaně, do šachového dění. V té době měla Naty trošku problémy s adaptací ve školce. Kde to šlo, vyžadovala mou přítomnost. Když to práce dovolila, bývala jsem s ní alespoň na kroužku. A tehdy jsem i já začala společně se svými dětmi pronikat do tajů šachové hry.
Za pár týdnů se děti naučily základům šachové hry a začaly jezdit na první dětské turnaje. Šachy je moc bavily a já jsem začala pozorovat, že šachy nejsou jen tak obyčejná hra. Trénuje se u ní spousta schopností a dovedností potřebných nejen pro školu, ale i pro život. Pozornost, paměť, koncentrace, logické myšlení, tvorba plánu, orientace v prostoru, intuice, ale také naučit se prohrávat, přijmout a zpracovat porážku, nebo třeba chyby využít jako cestu k dalšímu osobnímu rozvoji.
Je obecně známo a také se většinou předpokládá, že šachy jsou doménou mužů. NO musím uznat, že je to tak. Šachy hrají častěji chlapci/muži než dívky/ženy. Mezi muži je v šachu velká konkurence. Snad proto mají ženy to výsostní postavení hrát mužské turnaje. Opačně to nelze. Tato výhoda byla i u nás patrná už od prvních začátků. Filip i Naty začali hrát šachy současně a výkonnostně na tom byli po delší čas stejně. Jen Naty jako dívka a ještě o dva roky mladší měla výhodu, která ji přinášela vítězství a první medaile už v tomto nízkém věku.
Za nějaký čas, se nám narodil Matyáš. Maty už vyrůstal v šachovém prostředí. Doma se trénovalo, o víkendech často jezdilo na turnaje. Od mala nasával informace o šachu. Ve třech letech uměl tahat figurkami, ale hrát nechtěl. Nenutili jsme ho. Později začal chodit jen tak cvičně do šachového kroužku, ale sám chtěl a začal hrát až před šestým rokem.
V té době se na trhu objevila Figurková školička. Její autorkou je Martina Kořenová, pedagožka a šachová hráčka. A také manželka pana Kořena ze „Zázraků přírody“ na ČT. Vymyslela bezva koncepci pro menší děti, kdy se šachovými figurkami plní pohádkové úkoly na šachovnici, a přitom procvičuje logické myšlení a další dovednosti tak jako při šachu.
Úkoly se plní nejen na šachovnici v sešitku, ale i na velké látkové nebo magnetické šachovnici v prostoru. Děti se tedy mohou hýbat a úlohy řešit v pohybu, což je nesmírně baví. Maty byl první pokusný králíček a nutno říct, že ho ve čtyřech letech Figurková školička moc bavila. Více o Figurkové školičce najdete na mém webu zde …
Já osobně, jako příznivec Montessori pedagogiky mám mnoho let problém se soupeřením a porovnáváním dětí, kdo je nejlepší. Každé dítě beru jako individuální osobnost. Často jsem přemýšlela nad tím, jestli jim takové soutěživé prostředí neškodí. Ale šachy děti bavily a baví, tak přece jim je nezakážu, že? Kromě šachu měly děti ještě další kroužky (klavír, fotbal, volejbal, sokol), ale jen šachy všem zůstaly dodnes. Klukům ještě fotbal.
Filip i Maty se museli naučit rozdělit čas mezi šachy a fotbal. Možná proto, nikdy nedosáhli vrcholných výsledků. Ale není to vůbec špatně. Mají rádi oba sporty. Dělají je s láskou a pro zábavu. Jen pokud chce člověk být v něčem dobrý, musí se tomu odevzdat a obětovat čas i jiné zájmy. Hodně talentovaných dětských šachistů již dnes nehraje. Naopak jsou zase děti, které začnou hrát později a svou pílí a souhrou dalších kladných vlivů brzy doženou děti, které hrají šachy od mala.
Naty se však v šachové hře našla a přišla doba, kdy začala zářit a září dodnes. Je několikanásobnou mistryní České republiky v různých kategoriích, byla vyhlášena talentem v různých soutěžích. V současné době těsně před 20 narozeninami je naší nejlepší juniorkou. V loňském roce získala titul mezinárodní mistryně.
Filip nyní studuje druhým rokem FIT na ČVUT v Praze a šachy, stejně jako fotbal si chodí hrát jen tak pro zábavu. Při škole pracuje, a tak už mu na šachy nezbývá moc času a energie. Naty studuje KU v Praze a šachy vyučuje na jedné základní škole v Praze. Stále trénuje a aktivně hraje. Maty je zatím na ZŠ. Stejně jako Filip dělí čas mezi šachy a fotbal. Je aktivní hráč, trénuje a účastní se různých turnajů u nás i v zahraničí.
Moje všechno 
Filip 
Naty 
Maty na MČR V blesk šachu
Další příjemnou záležitostí šachových turnajů, která obohatila nás všechny doma, je možnost cestovat. Nejen po republice, ale i do zahraničí. Hráčům na různých úrovních dávají turnaje šanci dostat se do měst a zemí, kam by se třeba nikdy nepodívali. My takto jako doprovod navštívili například Spojené Arabské Emiráty, Rusko, Gruzii, Bělorusko apod.
Nastínila jsem, jaké cesty vedly a vedou naše děti k šachu. Je jedno, jestli se naše Naty účastní třeba MS, nebo naši kluci hrají jen tak pro zábavu nějaký open (otevřený turnaj pro všechny). Je krásné vnímat tu nevšední pozitivní energii někdy i stovek hráčů. Ať už se hrají šachy na vyšší úrovni, nebo někde nějaký místní přebor, scházejí se vždy lidé s velkou chutí k šachové hře, zapálení pro hru. Lidé různého vyznání, pohlaví, věku, vzdělání, povah, národností. Lidé zdraví i handicapovaní. Lidé se stejným zájmem a neutuchající láskou k šachové hře.
Proč o tom všem vlastně píšu? Chci zdůraznit, že ať už se hrají šachy na jakékoliv úrovni a v jakékoliv míře, je to jedna z možností, jak přirozeně procvičovat mozkovou činnost a spoustu dalších psychických a fyzických dovedností. Díky šachům, mají naše děti lepší a vyvinutější dovednosti jako je pozornost, paměť, soustředění, trpělivost, logické a strategické myšlení, odvahu u starších je viditelná samostatnost a soběstačnost.
Zkušenosti mých i další dětí, ukazují na to, že děti hrající dlouhodobě šachy, mají lepší školní výsledky. Šachovou hrou lze tedy hezky spojit příjemné s užitečným. To je ten důvod, proč jsme se rozhodli to dobré z šachové hry předávat dále mezi další děti. A tím pádem jsem byla do šachové hry vtažena i já…
Ale to už v dalším článku…
Zaměřím se v něm třeba… jakou formou se dají vyučovat šachy u dětí, vysvětlíme si psychologii šachu u dětí, jaké šachy se hrají, nakoukneme lehce i do historie šachu. V neposlední řadě bych také ráda reagovala na článek „Pozor na šachy“ známého sociologoa Jana Kellera. 😉
Diskuzi a rady k tématu děti a šachy otevírám na FB skupince Rodičem s nadhledem. Ráda odpovím na jakékoliv dotazy i na stránce Beskydské školičky nebo na emailu.
Přeji krásné dny a šachu zdar… 🙂
Článek druhý – pokračující… aneb Když vám šachy vlezou pod kůži
Napsat komentář