Když vám šachy vlezou pod kůži

V prvním článku jsem psala o tom, jak se naše rodina stala šachovou a co vede naše děti k tomu, že šachy hrají už mnoho let. Snažila jsem se svým pohledem zhodnotit, čím jsou šachy pro nás prospěšné a jaké lidské schopnosti a dovednosti se mohou šachovou hrou posílit.

Zřejmě bych měla upřesnit, že spousta těchto dovedností je potřebných po celý život. Šachová hra pomáhá mnoha lidem udržet mozkovou činnost a kondici v jakémkoliv věku. Dokazuje to fakt, že se u šachu schází různé generace hráčů. Naše děti se už v předškolním období scházely za šachovnicí s různými dědečky. Věkový rozdíl třeba 80 let nevyjímaje. Znáte ještě nějaký sport, kde se takto můžou potkat lidé s tak velkým věkovým rozdílem? Já ne.  

 

Turnaj hráčů různého věku

 

Ale vraťme se ještě na chvíli zpět do dětství mých starších dětí. Jedno pro mne tehdy velké překvapení bylo, když jsem se od tehdejšího trenéra dětí ve školce dozvěděla, že na stylu šachové hry lze vypozorovat určité povahové vlastnosti člověka. A je to tak.  Obzvlášť u malých dětí, které ještě nemají naučené tahy a zahájení je znát kdo je aktivní, pasivní, útočný, obranný, kdo využívá fantazii, intuici, koho baví přemýšlet, a nebo kdo je akční, má rád rychlou hru apod. Tyto povahové vlastnosti tak trošku předestírají, co si sebou děti nesou do života.

Je přirozené, že se v předškolním věku u dětí teprve tříbí záliby a rodiče podle toho, k jakému zájmu dítě tíhne, vybírají kroužky. A já jsem moc ráda, že se nám naskytla možnost vyzkoušet si kroužek, kde se trénuje logické myšlení. Na tehdejší dobu to byla celkem rarita. Existovaly kroužky tancování, keramiky, pohybový, výtvarný nebo anglického jazyka, ale nic na přemýšlení. Je vhodné dát dítěti možnost vyzkoušet, co by ho mohlo bavit. U nás to tak také bylo. Ale jen šachy nás chytly na hodně dlouhou dobu.

 

 

A tak se stalo, že to, čím žijeme, jsme neplánovaně začali šířit dále. Začali jsme učit Figurkovou školičku a také i šachy. Děti se nám hlásily a hlásí většinou samy, protože se o nás dozvídají od jiných rodičů, nebo nacházejí info na webových stránkách naší školičky. Cílem našeho snažení je nadchnout a získat děti pro šach a figurky, mít radost ze hry, naučit se přemýšlet a používat selský rozum, nikoliv z dětí vychovat potenciální budoucí šachové mistry. I když jeden nikdy neví.

Absolvovala jsem metodický kurz Figurkové školičky a později jsme si postupně s Filipem i Naty udělali trenérské zkoušky šachu 4. třídy. 

 

 

Zpočátku jsem se já, jako šachově neaktivní hráč, zaměřila pouze na Figurkovou školičku, která je více hravá a zábavná. Pomocí šachového prostředí a figurek se plní pohádkové úkoly a procvičuje spousta dovedností. Krásně se lze přizpůsobit povahám a potřebám dětí. Úkoly lze provádět v pohybu, který malé děti milují. Několik možností úrovní jednotlivých lekcí dává možnost dětem řešit skutečně jen ty úlohy, které zvládnou. Obtížnější lze dodělávat později a vracet se k nim, jakmile dítě dozraje. Úlohy doplňují chytlavé písničky, nešachové úlohy vztahující se k tématu a také omalovány. Pomůcky figurkové školičky umožňují spoustu kreativních her a zábavy.

 

 

Některé z dětí figurky oslovily natolik, že měly zájem naučit se hrát šachy. Protože primárně Figurková školička toto neumožňuje, vznikl šachový kroužek jako kroužek navazují na FŠ. V šachovém kroužku jsme spolupracovali s Filipem a Naty. Využíváme šachové učebnice Pata a Mata a v další fázi  oblíbené šachové Stepy.

Odchodem Filipa a Naty na VŠ studia do Prahy byly některé individuální aktivity u nás přerušeny. Nyní mi pomáhá Maty. Naty učí šachy na jedné ZŠ v Praze.

 

 

Není tajemstvím, že šachy na vyšší úrovni hrají většinou inteligentní lidé. Ale aby byl šachista úspěšný, musí se u něj sejít nejen dobrá inteligence a velká píle, ale i osobnostní vlastnosti, předpoklady a povaha. Ač by se zdálo, jen samotná vysoká inteligence není zárukou, že šachista bude úspěšný.

Pojďme se tedy podívat, jaké osobnostní faktory pomáhají šachistům být úspěšným:

Talent

Určitá míra talentu, nebo-li nadání je pro šachy důležitá. Nemusí však nutně korespondovat s vysokou inteligencí. Už u malých dětí lze vypozorovat určité nadání pro šachy a cit pro figurky. Aby byl talent využit, musí se sejít s dalšími důležitými faktory. Mezi šachové talenty od přírody patří například šachoví mistři Capablanca nebo Kasparov.

Paměť

Zde by se dalo říct, že čím lepší paměť, tím lepší hráč. Zapamatovat si různé varianty zahájení, principy taktiky a strategie a kombinace  mnohdy vede k úspěchu. Trošku se to příčí s využití paměti v běžném životě, kdy mnoho šachistů své věci někde neustále zapomíná.

Pozornost

Udržet pozornost po celou dobu několikahodinové partie je velká dřina. Při ztrátě pozornosti se dělají chyby a dávají tak soupeři šanci na výhru. Udržení pozornosti je dlouhodobý proces učení a velkou výhodu mají lidé klidné povahy.

Vůle

Mít pevnou vůli je jeden z důležitých faktorů dobrého šachisty. Velká nebo chcete-li pevná vůle ovlivňuje vývoj šachisty a dává šanci růst, zdokonalovat se a být úspěšný. Vlastně je to trošku jako v životě. S pevnou vůli lze také snáze překlenout období, kdy se příliš nedaří.

Emoce

Velké emoce a prožívání situací jsou u šachové partie spíše ke škodě. Lépe je na tom ten, kdo je umí zkrotit a nedá najevo co zrovna cítí. Takzvaný poker face je důležitý, hlavně v situacích, kdy hráč nestojí nejlépe. Dává tak soupeři najevo, že se stále bojuje. Umět pracovat se svými emocemi není jednoduché, ale dá se na tom pracovat.

Logické myšlení (analytické, kritické i originální)

Šachy jsou úžasná hra na rozvoj logického myšlení. Tahat figurkami se může naučit už tříleté dítě. Dostává tak hrou prostor pro uvažování, přemýšlení a první intuitivní a nenaučené tahy. V pozdějším věku, kdy dítě šachy baví a začíná chodit do kroužku nebo na šachové tréninky, se učí různé varianty zahájení, taktické chyby a strategie, druhy koncovek apod.  

Fyzická kondice

Spousta lidí okolo mne nechápe, co je vlastně na šachu tak náročného. Ví, že se musí myslet, ale jinak přece hráči jen sedí, ne? No to sice ano, ale přece jen v našem těle všechno se vším souvisí, a to že hráč namáhá při šachu mozek neznamená, že zbytek těla nespolupracuje. Hráč s lepší fyzickou kondicí dokáže lépe zvládnout náročné několikahodinové partie. Aby bylo tělo v rovnováze a hráč v kondici, je potřeba udržovat v činnosti psychickou i fyzickou část našeho těla.

 Samostatnost

Šachová partie je hra jednotlivců. Každý hráč hraje sám za sebe. I přesto, že hráč projde před partii přípravou, rozhodnutí který tah kdy zahraje je jen na něm. Sám za sebe rozhoduje, co je v danou chvíli nejlepší. Přirozeně tak dochází k rozvoji sebedůvěry a samostatnosti.  

Sebepoznání

Děti se pomocí šachu mohou učit, jak je důležité zpětné sebehodnocení. Umět přiznat chyby a pak si z nich vzít ponaučení do budoucnosti je přece důležité i v životě. S tím souvisí také uvědomění si svých předností a slabin, které můžeme brát jako cestu k dalšímu seberozvoji.

 

 

Momentální subjektivní a objektivní faktory

Na výsledek šachové partie může mít vliv i spousta přítomných subjektivních faktorů hráče – jako nálada, emoční rozpoložení, nemoc, nachlazení, špatný spánek, stres, hádka, změna trenéra apod.

Neméně důležitou roli hrají okolní vjemy – horko, zima, špatné osvětlení, nebo slunce, citliví jedinci vnímají i zápach hráče nebo jeho neobvyklé chování jako vyluzování zvuků, popotahování, pohyby nohou apod.

 

K tomu bych uvedla jednu historku… “ V roce 2017 se náš Maty, tehdy 10ti-letý, účastnil MS v bleskovém šachu v Minsku. V předposledním kole, kdy měl 4,5 bodu, mu byl nalosován hráč z Číny. Všeobecně se ví, že Číňané nesmrkají, ale popotahují. Maty je citlivý na různé vjemy z okolí a neustálé popotahování spoluhráče ho totálně rozhodilo, když narušovalo jeho soustředění. Maty partii prohrál. Bohužel se z tohoto zážitku nestihl otřepat, slzy pustil až po partii a než se stihl uklidnit, bylo další kolo. Je jasné, že ho také projel. Bylo nám to moc líto. Někdy jsou v životě okamžiky, na které se prostě nejde připravit.“

 

Památná partie, soupeř má na stole vlajku.

 

Zmínila jsem několik důležitých osobnostních faktorů, které ovlivňují šachovou partii. Zdaleka zde nejsou uvedeny všechny a ani to není úkolem tohoto článku. Jsou uvedeny ty, se kterými se nejčastěji setkáváme u dětí. Dobrý trenér musí být i psycholog. Pokud dokáže u svých svěřenců vypozorovat s čím má problém, mohou společně na nedostatku pracovat a cíleně tak pomoci tomu, aby byl hráč úspěšný. Šachový individuální trénink by tedy měl být komplexní a ušitý hráči na míru.

Přínos šachů u dětí byl zkoumán v mnoha státech po celém světě. Mnohé z nich mají šachy zařazeny jako povinný předmět základního vzdělávání. Zde dávám odkaz na stránky šachového svazu ČR, kde jsou skvěle ucelené informace vhodné jako podklady pro přípravu RVP pro základní vzdělávání.

 

 

Jaké šachy se vlastně hrají? Jak to mají děti?

Tyto řádky jsou jen pro objasnění laikům, kteří o šachu zatím moc nevědí.

Klasické šachy – též známé jako vážný šach, nebo vážné partie. Jsou to dlouhé partie, kdy jedna trvá několik hodin. Celý turnaj mívá 9 kol a hraje se několik dnů, obvykle týden.

Rapid šach – je zrychlený šach, kdy jedna partie trvá maximálně hodinu. Turnaj mívá 7 nebo 5 kol a turnaj se hraje obvykle jeden den.

Blitz – bývá taky označován jako bleskový šach, na jednu partii je cca 10 minut. Partií je odehráno více, 11, 13 nebo i 15. Na ME v Polsku jsme kdysi zažili 11 kol za bílé a 11 kol za černé, takže celkem 22 partií. To byl mazec.

Simultánka – je partie jednoho hráče proti několika dalším. Můžeme ji zhlédnout spíše jako exibiční vystoupení, které doplňuje program nějakého většího turnaje.

U menších dětí se nejčastěji setkáváme s rapidovými turnaji. Čím jsou děti větší a schopnější usedět déle za šachovnicí, začínají se účastnit i delších turnajů. Šachová partie je omezena časem. Hraje se s šachovými hodinami, které každému z hráčů měří čas. Práce s časem je taktéž důležitá součást šachových tréninků. Správné rozložení času během partie může hráči pomoci ke zdárnému konci. U dětí je to různé. Některým vyhovují spíše rapidy, někomu vážné partie. Bleskovky se hrají ojediněle a jsou většinou pro zábavu.

 

 

Nikdo dnes přesně neví, kdy šach vlastně vznikl. Pravděpodobně tomu bylo někdy mezi druhým a pátým letopočtem. Co se ví určitě je, že šachy vznikly v Indii. Z Indie se hra rozšířila do Persie a dále mezi Araby. Jinou cestou pak do Číny a Mongolska. Nebyly to šachy jak je známe dnes. V této moderní podobě se objevily někdy kolem roku 1500. Stále se však lehce lišila pravidla podle místa, kde se šachy hrály. K ustálení pravidel, až na malé výjimky, došlo na začátku 19. století.

Šachy jsou právem zvané královská hra. Informací, které toto tvrzení dokazují je mnoho. Neznám hru, která by byla napříč staletími předávána a využívána nejen jako zábavná hra, ale i výuková strategie válečného učení, jako výchovný a morální prostředkem učení mládeže. Byly považovány také jako umění a byly součástí lidové kultury a užitého umění.

Pavel Bidev (in Roumen Bezergianov 2011) poukázal na alegorickou interpretaci šachu. Vysvětluje, že podle indické filozofie jsou v přírodě tři základní faktory, které ztvárňují hmotný život ve vesmíru. Světlo, tmu a pohyb představuje šachovnice a pohyb figur, zatímco figurky představují samotné čtyři živly. Věž – zem, Kůň – vodu, Střelec – vzduch a Královna – oheň. Král představuje božský element, díky kterému se šachu říká královská hra. Král je ten první a hlavní a nejde jen údajně o hru, ale zamýšlí se nad tím, že šachová hra mohla být náboženským rituálem zasvěcených.

 

 

Šachy a rasismus?

Před nedávnem, mi kamarádka poslala náhled tohoto článku. Známý sociolog píše, že šachy jsou propagace a projev rasismu. Uvádí, že to, že partii zahajuje bílý, je projev rasismu. Také zpochybňuje roli dámy a krále a také že šachová hra programově popírá a zpochybňuje naše nejvyšší hodnoty a atd…

No co k tomu dodat? Když jsem článek četla poprvé, myslela jsem si, že jde o vtip. Jsem sociální pedagog. V šachovém prostředí se jako rodina pohybujeme téměř 16 let. S manželem vychováváme 3 skvělé děti (22, 20, 12), které jsou lidské, morálně vyzrálé, každé se svým žebříčkem hodnot vzhledem k věku, citlivé a vnímavé k lidem a okolí. Každý je od malička svá osobnost, kterou šachová hra více či méně tvarovala a posouvala k tomu, být dobrým člověkem a také dala šanci poznávat díky turnajům nové kamarády z celého světa. 

Neznám nikoho ve svém okolí, a že je nás moc, kdo by v šachové hře dokázal vidět tolik negativních jevů. Šachy jsou jenom HRA. Hra, která má svá pravidla. Tak jako mají pravidla jiné hry. 

 

 

Závěrem bych ráda dodala, že fandím každému rodiči, který dokáže podpořit své dítě v tom, co ho baví. Zvlášť v dnešní uspěchané době, kdy děti tíhnou k počítačům, tabletům a mobilům, je důležité najít „něco“ smysluplného, co bude děti bavit, naplňovat a třeba udávat směr jejich životu. 

Těším se na Vás ve FB skupince Rodičem s nadhledem, na Webových stránkách, psát mi můžete i na mail…

Přeji krásné dny…

Fotografie Pixabay a rodinný archív autorky.

1 komentář u „Když vám šachy vlezou pod kůži

  1. Pingback:Jak šachy ovlivnily náš život - Beskydská školička

Napsat komentář