Začínáme s adaptací

Plánujete v novém roce nástup dítka do školičky? Pokud ano, je nyní čas začít přemýšlet, jak ho vhodně připravit.

Období konce starého roku a začátek nového roku jsou skvělou příležitostí, kdy se schází rodiny, známí, kamarádi. Máme tak pohromadě všechny své blízké, kterým jsme ochotni svěřit do péče své dítě.

 

 

V e-booku “ Do školičky s úsměvem“ i v některých svých článcích zmiňuji důležitost včasné přípravy a nepodceňování adaptačního procesu před zahájením docházky do školičky (myšleno jakékoliv zařízení péče o děti). 

Proč je to důležité? Většina rodičů chápe, že dítě při nástupu do školičky pořebuje čas, aby si zvyklo na nové prostředí, kamarády a paní učitelku/tetu. Tyto faktory jsou ale často až na druhém místě. S čím se děti nejčastěji potýkají, je stesk po mamince

Ten se většinou liší v souvislosti s věkem dítěte a jeho povahou. Přirozeně s postupem věku závislost na matce ustupuje. Najdeme však mnoho dětí, které i v nízkém věku nemají s odloučením problém. A naopak i ve věku 3-4 let, kdy už děti odloučení většinou zvládají, je řada dětí, které se steskem po rodičích trápí. 

 

 

V první fázi adaptačního procesu je vhodné zaměřit se na postupné odpoutávání od matky, případně otce, pokud je hlavní pečující osobou. A s tím mohou zpočátku nejvíce pomoci prarodiče, kamarádi nebo známí. 

Využijte tohoto období, kdy je většina lidí naladěna pozitivně a domluvte si hlídání pro prcka. Stačí hodinka, nebo dvě. Na pohádku, na pohrání, na procházku, na výlet. Cokoliv. Pro dítě je důležitá náplň stráveného času, při které se bude cítit dobře. Toto je nejsnažší cesta, protože se dítě bude pravděpodobně na další hlídání těšit. A to chceme. 

Nechtějte ale hned v prvopočátku „odložit“ dítě na celý den, nebo víkend. Může se stát, že to přeženete a vytvoříte dítěti hned v počátku blok. Dítě může být zpočátku natěšené, ale večer při usínání má stejně nejraději vedle sebe maminku nebo tatínka. Tyto záměry mohou vyjít, pokud jste se svými rodiči či prarodiči často. 

Přirozenější a pro dítě šetrnejší postup je častěji na kratší dobu.

 

 

Pro malé dítě je důležité bezpečné prostředí. Nejlépe se cítí s tím koho zná a tam kde to zná. Proto je pro začátky nejvhodnější hlídání v domácím prostředí, nebo i v jiné domácnosti, kde jste často a dítě je tam zvyklé. 

Většina dětí kolem jednoho, dvou let je už schopna dát najevo co se jim líbí či nikoliv. Je potřeba s dětmi komunikovat a pokusit se domluvit na malém odloučení. Vnímejte, jak dítě reaguje na otázku, jestli chvíli vydrží s babičkou/dědou, tetou bez maminky.

Samozřejmě dítě ujistěte, že za chvilku přijdete. A to se také za každou cenu snažte dodržet. V dítěti tím budujete důvěru a uchováváte pocit bezpečí. 

 

 

Jestliže dítě nesouhlasí, pláče, vzteká se, respektujte jeho rozhodnutí. Dává vám tím najevo, že ještě není připravené. 

Dejte mu čas. Během té doby, je vhodné o tom, že půjde na hlídání mluvit. Uveďte pravdivé argumenty… Máma potřebuje jít do obchodu nakoupit. Máma si chce odpočinout. Máma si chce jít zacvičit. Máma potřebuje pracovat. Atd.  

Co je potřeba vědět, že malé dítě ještě nemá pojem o čase. Když mu řeknete, že se za chvilku vrátíte, nemusí tomu úplně rozumět. Neví, jak dlouhá je chvilka. Na počátku mu proto můžete naznačit, co by během té chvilky mohlo zvládnout udělat…

„Postav vláčkodráhu a já si zatím odskočím do obchodu. Až přijdu, můzeme spolu postavit mašinky a jezdit.“ nebo… 

„Můžeš se zatím, co budu pryč, podívat s dědečkem na pohádku. Než pohádka skončí, budu zpět.“ nebo

„Nachystala jsem vám barvičky, štětce a papír. Můžete s tetou namalovat velký obrázek. Já si zatím zajdu k lékaři.“ 

Tomu dítě rozumí. Když bude mít nějakou smysluplnou činnost, chvilka zůstane určitě chvilkou, kterou bez vás pohodově zvládne. Samozřejmě je fajn mít v záloze další činnosti. Čím menší dítě, tím kratší dobu u aktivity vydrží.

 

 

Mnohým z vás mohou přijít tyto situace známé, protože občasné hlídání rodinnými příslušníky je již součástí vašeho rodinného života. Bohužel je ale stále hodně maminek, které jsou na výchovu dětí převážně samy, přestože mají manžely či partnery.

S prodlužujícím se odchodem do důchodu nejsou k mání ani pracující babičky a dědečkové. Nebo jsou již v důchodu, ale ještě aktivní a nemají zájem nebo čas. Často také bydlí daleko, nebo již nežijí.

Zkuste poprosit kamarádku. Mohly byste vyzkoušet vzájemné hlídání.

Sama mám dobrou zkušenost. Když bylo potřeba zajít do obchodu nebo něco vyřídit na úřadě, poště, u lékaře a podobně, vyšly jsme si navzájem vstříc. Velkou výhodou je, že se s kamarádkou a jejími dětmi stýkáte často. Všichni zúčastnění se navzájem znají a děti si v zápalu hry mnohdy ani nevšimnou, že tam máma není.  

POZOR! Vyvarujte se tomu, že odejdete, když je dítě zrovna v zápalu hry a neví o tom. Jen malému procentu dětí taková situace nevadí. Obvyklejší reakce je, že dítě mámu hledá a pláče. A to není žádoucí. Dítě se bojí a necítí se v bezpečí. Tyto situace většinou adaptaci stěžují a oddalují. 

 

 

Může se stát, že z jakéhokoliv důvodu nemáte ve svém okolí nikoho z rodiny či přátel, kdo by vám občas pomohl a prcka pohlídal. Další možnou variantou je poohlídnout se po vhodné chůvě nebo paní na hlídání.  V dnešní době již tyto služby nejsou nic neobvyklého a ani cenově nedostupné.

Bude to chtít vyvinout trošku úsilí a najít vhodnou osobu, která má zkušenosti a hezký vztah k dětem. Nejlepší jsou vždy recenze nebo doporučení známých. Mnohé informace naleznete pomocí sociálních sítí.

 

 

Adaptace dětí na nové prostředí je přirozenou součástí životního procesu a vývoje dětí. Každé dítě je jiné a každé potřebuje jinou péči a přípravu na tyto okamžiky.

 

Smyslem tohoto článku je uvědomit si, že i adaptační proces má několik fází.

 

Mezi tu první patří odpoutávání od maminky. Mělo by k tomu však dojít nenásilnou cestou a formou. Dítě by se samo v tomto věku nikdy nerozhodlo být bez maminky. Citová vazba je stále silná a bez maminky se dítě cítí v ohrožení.

Mám několik osobních zkušeností s dětmi, které si neprošly touto fází a adaptace se u části z nich vůbec nepodařila, u části byla komplikovaná. Téměř všechny maminky uvedly, že jejich dítě není zvyklé na její nepřítomnost

 

Více informací k citové vazbě a přirozeným potřebám dítěte můžete najít v e-knize Do školičky s úsměvem.

Diskuze k článku přivítám v fb uzavřené skupině Adaptace dětí s lehkostí.

 

Krásné dny…

Napsat komentář