Příprava na adaptační období dětí ve školce není náročná, když víte co dělat. V tomto článku bych ráda navázala na předešlý článek “ Začínáme s adaptací „.

V něm jsme se zaměřili na první fázi postupného odpoutávání dítěte od maminky. Pokud se vašemu tvorečkovi daří pobýt nějaký čas bez vás, máte první důležitý krok za sebou a můžete směle postoupit do další fáze. Ta spočívá v tom,  že bychom měli dítě připravit na jiné sociální skupiny, než je užší rodina, na kterou je zvyklé.

Sama se občas setkávám s dětmi různého věku, které nejsou vedeny a neumí existovat v jiných sociálních skupinách než je rodina. Pečující rodič by chtěl nastoupit do práce a dítě ho prostě nepustí. Ve dvou letech to není nic neobvyklého, ale v pěti letech je to už problém. Chyba je většinou v rodiči, který si neuvědomuje, že s přípravou na adaptaci by se mělo začít mnohem dříve, než nastoupí do práce.

 

Ještě bych ráda připomněla, že tyto řádky jsou určeny zejména rodičům, kteří se chystají sladit rodinný a profesní život a plánují pro dítě chůvu, školičku, jesle i či jiné zařízení péče o dítě.

 

Zvláštní péči a přípravu potřebují nejvíce děti mladší tří let. Po třetím roce života, kdy už je většina dětí z psychologického a vývojového hlediska vyzrálé na školkovou docházku, je odpoutávání od maminky a socializace v malých sociálních skupinách přirozenou potřebou dětí. Samy začínají vyhledávat jiné děti a nevadí jim strávit delší čas bez maminky. Ale i u této věkové skupiny dětí jsou výjimky, proto pokud máte obavy, jsou tyto řádky i pro vás.

 

 

Co je malá sociální skupina? 

 

Literatura uvádí, že malá sociální skupina je skupina maximálně 20-30 osob.

 

Je to skupina jedinců, kteří mají stejné nebo podobné cíle nebo hodnoty. Očekávají od skupiny naplnění svých individuálních cílů. Skupina má společné znaky. Členové se vzájemně znají, dochází mezi nimi ke komunikaci, vytváří se vzájemné vztahy, návyky, normy a role.

 

V sociálních skupinách se děje mnoho procesů, které nás utváří a dělají z nás společenskou bytost. Socializace je tedy přirozená potřeba člověka a provází ho v průběhu celého života.

 

Z pozice dítěte je vstup do nových sociálních skupin zcela přirozenou a důležitou součástí života. Bývá nejdůležitější a nejitenzivnější právě v dětství. V tomto období se rozvíjejí základní osobnostní vlastnosti, postoje i vzorce chování, které pak dítě používá celý život. 

 

 

První a nejdůležitější sociální skupinou každého z nás, někdy též zvanou jako primární socializace, je rodina. Ta nás ovlivňuje a působí na nás od počátku našeho života a je nejdůležitější v celém předškolním období. 

Jsou to právě rodiče, kteří dětem nabízí možnost být součástí i jiných malých sociálních skupin, než jen rodiny. Dochází tak k sekundární socializaci, která je důležitá pro budoucí proces adaptace. Dítě se učí existovat i v jiném seskupení s jinými jedinci. 

 

Z pohledu adaptace je to důležitá fáze, protože skýtá dítěti rozvinout se v sociálních dovednostech, které mu usnadní vstup do školky, školičky či jiného zařízení péče o děti. 

 

Další fáze přípravy na adaptaci spočívá v tom, že dítěti vybíráme vhodnou malou sociální skupinu.

Měly by být opět zohledněny faktory jako je věk, celková vyzrálost k věku a tomu, jakou sociální skupinku jsme pro dítě vybrali a co od ní očekáváme. Zpočátku je to skupinka, kde je rodič s dítětem. Později můžeme zvolit skupinku, kde dítě vydrží bez rodičů chvíli samo.

 

Jinak bude (nebo také třeba nebude) skupinku vybírat maminka, která má doma dvouleté dítě a neplánuje v nejbližších měsících nástup do zaměstnání. 

Maminka, která má doma roční dítě a ví, že se za necelý rok vrací do zaměstnání, by měla pomalu rozmýšlet, které skupinky jsou ji blízké a mohly by být přínosem pro dítě i ní. Je také pravděpodobné, že ve skupince získá informace jak vyřešili podobnou situaci jiní rodiče, nebo dostane kontakt na osvědčenou školičku pro dítě.

 

 

V naší společnosti se rodiče a děti batolecího a předškolního věku nejčastěji druží v těchto sociálních skupinách… 

 

Širší rodina, přátelé a známí

Tyto skupiny jsou po primární rodině nejdůležitější skupinou, kde se dítě přirozeně setkává většinou pravidelně s jinými dětmi a dospělými. Členové této skupiny bývají ochotni spolupodílet se na výchově či hlídání, řeší společně problémy a hrají nezastupitelnou roli v osamostatňování dítěte.

 

Mateřská centra a klubíky

Slouží k setkávání maminek s dětmi. Toto setkávání je prospěšné pro děti i jejich rodiče zejména v počátku rodičovství, kdy si rodiče hledají cestu jak své dítě vychovávat, sbírají a tříbí cenné informace. Mají podobná diskuzní témata a problémy a mohou si navzájem pomoci. Zároveň děti přicházejí do kontaku s jinými vrstvníky, jsou však stále na dohled rodičům.

 

Kroužky pro nejmenší děti s rodiči

Mnoho rodičů má zájem navštěvovat kroužky s dětmi od nízkého věku. Dlouhodobě se jedná o plavání, které se dá praktikovat s dětmi od cca 6 měsíce věku. Dále jsou to třeba kroužky znakování, muzikohrátky, anglického jazyka pro batolata, Montessori kurzy apod.

  

Herny, hřiště a zábavní parky

Na těchto místech dochází často k setkávání rodičů s dětmi, kteří mají potřebu setkávat se a dopřát dětem volnou zábavu. Jsou to místa, kde dochází k prvním sociálním kontaktům mezi dětmi a učení se sociálním dovednostem mimo rodinu.

 

Zábavné akce

Zábavnými akcemi je myšlena jakákoliv jednorázová akce typu karneval, otevírání studánek, uspávání broučků a berušek, vánoční besídky, dny dětí, oslavy města spojené s kolotoči apod. Akce jsou určeny přímo pro děti, nebo na nich bývají doprovodné programy pro děti. I zde děti mohou trénovat spoustu sociálních dovedností. Tyto akce si dítě může užít nejen s rodiči, ale i s prarodiči.

 

Kroužky pro děti bez rodičů

I pro děti v předškolním věku existují kroužky, kde není nutná přítomnost rodičů. Kroužek trvá maximálně hodinu, u malých dětí třeba jen půl hodinky. Dítě je většinou v kroužku dobrovolně a daná činnost ho baví. Pokud tam chodí rádo, je to parádní příprava na pozdější adaptaci ve školce či škole.

 

Hlídací centra, hlídací koutky, klubíky

Rodiče využívají pro občasné hlídání i těchto hlídacích služeb. Děti mají většinou volný program a možnosti pohrát si v herně s čím se jim líbí a jsou v kontaktu s dalšími dětmi.

  

Setkávání lidí a rodin stejného zájmu či zaměření

Rodiny se stejnými životními postoji či hodnotami pořádájí různá setkání, společné výlety, dovolené, kempy, semináře, dílny apod.

V posledních letech se takto setkávají i rodiny, které smýšlí alternativně a nejsou zastánci klasického školského systému a vzdělávání. Děti navštěvují alternativní zařízení péče o děti nebo bývají v domácím či komunitním vzdělávání.

U dětí v domácím vzdělávání zaznívá často jako negativum nedostatečně podnětné sociální prostředí. V mém okolí je těchto rodin málo a momentálně nejsem schopna vyhodnotit, zda to tak je či není. Primárním cílem je poskytnout dítěti svobodu ve vzdělávání, vzhledem k jeho osobnostním a vývojovým předpokladům a socializace dětí se moc neřeší.

Záleží na rodině, do jaké míry dítěti poskytne příležitosti a také zda dítě má potřebu a vyhledává další děti či zájmové kroužky. Téma adaptace je u této skupiny dětí většinou bezpředmětná, protože rodiče své děti vzdělávají doma. Nabídka kroužků či komunitního setkávání se většinou ladí tehdy, když dítě projeví zájem.

 

Tento výčet malých sociálních skupin neznamená, že by rodiče měli být s dětmi všude a měli se účastnit všech akcí. S ohledem na dítě je vhodné vybrat to nejlepší, co bude pro něj prospěšné a přínosné a bude v souladu i s přesvědčením rodiče.

 

 

A jak to máme my? 

Dalo by se říct, že jsme zvolili zlatou střední cestu. Chodili jsme do mateřského centra, na lekce plavání s miminky, v předškolním období do šachového kroužku a do Sokola na všestranné cvičení. Účastnili jsme se různých jednorázových akcí jako je Otevírání studánek, oslav Dne dětí a nějakého karnevalu. Jsem vděčná i za naše rodinné dovolené u moře. Když byly děti menší, jezdívali jsme s přáteli a jejich dětmi.

Musím zmínit, že nás nikdy netáhly velké akce, kde je hluk, chaos a mnoho lidí. Nevyhledávala jsem nikdy velké herny, kde dítě není pod dohledem. Rovněž jsme nevyužívali příležitostných hlídání. Jsou to právě ty subjektivní pocity a vnímání, které má každý rodič nastavené jinak. Nelze říct, co je dobře nebo špatně, protože výběr se odvíjí od pocitů rodičů a potřeb dítěte. A každé dítě jiné. 🙂

 

 

Na závěr opět malé shrnutí…

Je zřejmě jedno, zda-li jste příznivcem organizovaného či volného setkávání. Pro dítě je prospěšné stýkat se s lidmi i v jiných sociálních skupinách než je rodina.  Učí se v nich sociálním dovednostem. Ty mu následně umožňují snažší adaptaci ve školičce, jeslích, dětské skupině či školce.

Přeskočení této fáze může vést v průběhu adaptace ke zbytečným psychickým problémům dítěte, jako jsou různé strachy, nejistoty, obavy a ztráty bezpečí, které ústí v pláč, pomočování, agresivní chování, negaci, psychické bloky apod.

 

Více podnětných a ucelených informací naleznete v e-booku „Do školičky s úsměvem

Připojte se k soukromé skupince na Fb „Adaptace dětí s lehkostí„.

 

Mějte se krásně 

Sdílení