Na pár týdnů jsem se s tématem adaptace dětí odmlčela. Nečekaná situace s výskytem koronaviru a vládních opatření změnila na pár týdnů životy všem rodinám.
Rodiny byly nebo ještě mnohde jsou nuceny, více než kdy jindy, trávit spolu daleko více času, než je u nich obvyklé. Spolu s nařízením omezení pohybu vznikla situace, která u mnohých z nás nemá obdoby. Mnozí z nás měli a mají strach ze setkávání s širší rodinou, přáteli, známými. Uvízli tak na čas ve svých domácnostech a byli nuceni se vypořádávat nejen se strachem, kterým nás média masírovala, ale s dalšími povinnostmi týkající se práce, dětí a jejich vzdělávání, domácností a také vztahovými situacemi.
Mnoho mých známých, včetně mně, jsme po pár dnech chaosu vzali situaci tak jak je, přijali jsme ji vědomě a snažili se z ní vytěžit to dobré. A tím mám na mysli především stmelení rodiny. Měli jsme možnost být zase všichni pospolu.
Mé starší děti Fili a Naty studují VŠ v Praze a domů jezdí jednou za čas. Filip se v lednu vrátil po půl roce ze studijního pobytu v Estonsku a než se rozkoukal v novém semestru, skončil i s Naty doma. Největší radost z jejich neplánovaného návratu domů měl náš nejmladší Maty, kterému sourozenci moc chybí. Navíc u nás dobrovolně uvízla synova přítelkyně Eliška a tak nás doma pobývalo šest. Více než kdy jindy jsem ocenila, že bydlíme na baráčku a máme zahradu. Nařízené omezení pohybu se nás dotýkalo jen při návštěvách obchodu nebo pošty.
RODINA JE NEJVÍC
Velkým přínosem dnešních dní může být uvědomění
… uvědomění si a zamyšlení se nad věcmi a situacemi, které jsou nebo spíše byly jinak běžné, ale nyní jsou nemožné. Třeba jít normálně do práce, do školy, do školky, do kroužku, na hřiště, na fotbal, do obchodu, do restaurace, s kamarádkami posedět, jít si koupit co chci či potřebuji kdykoliv, letět na dovolenou a našli bychom určitě další záležitosti.
Můj poslední článek psaný na blogu napsaný v únoru se týkal adaptace a malých sociálních skupin. Je pro mne úsměvné, jak se právě v minulých týdnech potvrdilo to, o čem jsem v něm psala. Každý z nás je přirozeně součástí malých sociálních uskupení, aniž bychom to v běžném životě nějak vnímali či řešili. Intuitivně si hledáme, nebo nám přichází do života různí lidé, se kterými jsme více či méně v kontaktu. Mnoho z nás právě tyto kontakty přerušilo, či zmírnilo, aby se zabránilo přenosu koronaviru. A mnozí z nás tak měli možnost poznat, jak nám druzí lidé a společnost chybí.
Jedna z fází přípravy na adaptaci dětí je možnost a dostupnost být součástí nějaké malé sociální skupiny. Uplynulé týdny ukázaly, jak je to pro většinu z nás dospělých důležité. Neméně důležitý je sociální kontakt i pro děti. Děti, které již jsou součástí nějaké skupinky, se díky nařízení omezení pohybu ocitlo na pár týdnů bez svých kamarádů a spolužáků. Mnohé děti zjistily, že je jim smutno, že jim kamarádi, kolektiv, kroužky a dokonce i školka či škola chybí. Škola, kterou většina dětí spíše kritizuje a kterou by nejraději za normálních okolností zrušili.
Maty a online trénink
Může se zdát, že tato doba není příliš příznivá na přípravu dětí do školky či jiného zařízení. Nikdo neví co bude za měsíc, či dva. Přestože se tento týden již otevřela část škol a školek, hodně dětí stále zůstává doma. Pro mnoho dětí několikaměsíční pauza v docházce do školky může znamenat vrátit se o krok zpět a budou si muset znovu projít adaptací a zvykáním. Přece jen většina z nás má doma volnější režim, než je v běžných dnech.
Příprava na adaptaci ale nespočívá jen v kontaktu s jinými jedinci ve společnosti, jež je nyní omezená. Měla by jít ruku v ruce s vědomými činy budování pocitu bezpečí v primární rodině. Právě nyní je vhodná doba a hlavně čas na utužování vztahů, upevňování důvěry a komunikaci s dětmi ve svých rodinách. Občas se mi zdá, že jsou tyto důležité faktory v běžných dnech tak trošku podceňovány pod tíhou nedostatku času. Měli bychom žít tady a teď, vnímat přítomnost a potřeby našich blízkých, ale nezapomínat i na ty své.
V těchto dnech, začátkem května proběhly zápisy do školkových či jiných zařízení péče o děti. Bohužel bez účasti dětí. Mnoho dětí půjde poprvé do školky, aniž by věděly, jak jejich školka vypadá, co se ve školce děje a co jim tato nová životní etapa přinese.
Vám, kterým není Vaše dítě lhostejné a rádi byste jej na školku/školičku/jesle chtěli připravit, nabízím pro děti
“Motivační kartičky”
Vznikly jako doplněk eknížky “Do školičky s úsměvem”. Hravou formou můžete své dítě přípravit na to, co ho ve školce čeká. Součástí motivačních kartiček jsou pracovní a výukové listy. Tématicky jsou propojené s kartičkou a je na nich úkol pro dítě, někdy i pro rodiče. Podrobně je vše popsáno v ebooku.
Motivační kartičky spolu s pracovním listem mají za úkol podpořit zájem dítěte o danou činnost, seznámit ho s aktivitou a také chodem a režimem školky. Jsou podpůrným prostředkem pro zvýšení komunikace mezi vámi a dítětem a je jen na vás čím dané téma osobně doplníte, rozvinete a oživíte v praxi.
Tato forma přípravy pomůže dětem získat sebedůvěru a samostatnost, procvičí dovednosti jednotlivých vzdělávacích oblastí, rozšíří obzory a poznání, namotivuje a připraví na nové dny.
Témat je přesně 50. Tento počet je vhodné rozložit do období 3 měsíců i více. Dítě má dostatek času vědomě zpracovat a přijmout informace o nové etapě. S kartičkami lze pracovat i v průběhu adaptace ve školičce a vytvářet z nich denní kalendář.
E-book spolu s motivačními kartičkami a výukovými listy je využitelný po dobu několika měsíců!
Více informací včetně fotografií lze najít na této stránce.
V tomto týdnu jsem po dvou měsíční neplánované pauze otevřela školičku. Z čeho jsem měla a trošku mám obavy, jak několika týdenní či několika měsíční pauzu v docházce budou vnímat děti. Děti mají rády řád a pravidelnost. Některým dětem vadí i třeba jen dvoutýdenní přestávka třeba když jsou nemocné, nebo mají delší dovolenou.
Zatím nastoupily tři děti. Po počátečním ostychu šlo naštěstí vše moc dobře. Vrhly se na své oblíbené hračky, knížky a aktivity. S některými jsme si hodně povídali. Dva měsíce absence tyto děti zvládly. Uvidíme, jak to bude vypadat u dalších dětí, u kterých bude prodleva v docházce delší. Kdyžtak nad tím přemýšlím, je zřejmé, že s dětmi, se kterými máme již vytvořenou důvěru a hezký vztah by návrat mohl být pohodový i po delším čase. S rodiči dětí jsme v kontaktu a všichni uvedli, že před opětovným otevřením školičky s dětmi hodně o školičce mluvili. Pravděpodobně i tato skutečnost přispěla k příznivému návratu dětí do školičky a děti přišly do školičky s úsměvem. 🙂
Více podnětných a ucelených informací naleznete v e-booku „Do školičky s úsměvem„.
Připojte se k soukromé skupince na Fb „Adaptace dětí s lehkostí„.
Přeji krásné dny, hlavně pak zdraví
Leave a Reply